.
.
.
Unexpected stories. Between places and walls
Storie inattese. Fra i luoghi e le mura
Progetto e cura di Antonio Zimarino
Con:
Mario Casanova (MACT/CACT Arte Contemporanea Ticino),
Ilaria Caravaglio, Rossella Iorio, Valeria Ronzitti
Playscapes/Workscapes/Innerscapes:
Appunti di viaggio al confine fra arte e urbanistica.
Ivan Argote – Alban Muja – Laura Napier – Anne Percoco – Jan Pfeiffer
Daniel Seiple – Philippe Van Wolputte
Video screening curated by Marco Antonini (NY)
I luoghi della rassegna:
S.Giovanni Evangelista – Piazza Luca Da Penne
Museo Arte Moderna e Contemporanea (MAMeC)
Museo Archeologico
…vychází z tohoto požadavku a divákovi umožňuje, aby si sám zažil “vlastní” oblouk respektive, aby ho k sobě metaforicky vztáhnul. Jednoduchá geometrie objektu kopíruje elegantní tvar křivky, který se nad pozorovateli klene.
.
.
Klenutý strop a především oblouk je skutečně jiný než rovná plocha nad hlavou, v jeho klenutí je energie, stoupání výš a výš, uprostřed je na pohled příjemně dovršen a pak opět pozvolně klesá zpět až k rovné lince směřující k zemi. V obloucích můžeme vidět alegorii nebeské klenby zmenšené a sestavené z těžkých kamenů a kvádrů. Možná, že právě jistá elegance oblouků, může i drážit ve své výsosnosti a nedosažitelnosti stejně jako samotná nebeská klenba, které se bály mnohé kultury, aby se jim nezřítila přímo na hlavu. A ne nadarmo mnohé národy oblouky využívaly k zdůraznění vlastní výsostnosti a oslavě. Spočítejme si vítězné, ale i ty nevítězné oblouky, které jsme kdy viděli a uvědomíme si, že nejen staré civilizace, ale i ty navazující tvar oblouku přejímají v nezměněné podobě, vždyť také není co měnit.
.
.
oblouk, -u m. (6. mn. -cích) 1. zakřivení do polokruhu; zaokrouhlení; pohyb po dráze připomínající toto zakřivení: její obočí se klenulo dvěma o-y; o. trati; obejít něco velkým o-em; v dálce se rozkládala širokým o-em malebná krajina okruhem; hrbí se mu záda do o-u; geom. část křivky ohraničená dvěma body; hvězd. denní (noční) o. (hvězdy) dráha hvězdy nad (pod) obzorem; těl. o-y pohyb, při kt. paže opisují dráhu větší než 90° a menší než 360° 2. něco zakřiveného do polokruhu: o. luku; o. mostu; o. podloubí; vítězný o. stavba (v podobě brány) na paměť vítězství; stav. zakřivená nosná konstrukce stropů, klenby, střech, mostů atd.: archit. gotický o.; lomený o.; hrotitý o.; anat. o. jařmový obloukovitá spodní spojka kosti lícní s kostí spánkovou; obratlový o.; elektr. (elektrický) o. trvalý elektrický výboj mezi dvěma nedotýkajícími se vodiči v izolovaném prostředí, provázený intenzívním světlem a vysokou teplotou 3. řidč. kruh: proskakovat o-em (R. Svob.); g zdrob. oblouček v. t.
.
.
.
Práce vznikla pro projekt “Trať galerií” ve spolupráci s Václavem Kopeckým
Jan Pfeiffer: Oheň začíná stále znovu
Galerie Off/Format
Tvorba Jana Pfeiffera je již delší dobu plná referencí k symbolickým systémům a metaforickému vidění našeho světa. Takovým vstupem do tohoto posunutého vnímání životních a kulturních situací jakožto světa forem a jejich symbolického chápání, byla i jeho výstava v brněnské Galerii Off/Format. Jako již několikrát předtím i zde propojil několik zdánlivě samostatných prvků do jednotné instalace, která však vytváří zajímavý celek nejen díky svému komplexnímu a výsostně výtvarnému architektonickému řešení, jež je pro autora rovněž velice typické. V realizaci spojující video, objekty i kresbu, hraje zásadní roli autorův zájem o zkušenost konkrétního místa, jež ho svými symbolickými referencemi inspirovalo nejen tematicky ale především formálně. Historický i kulturní kontext s daným tématem provázaný je autorovi zdrojem k vytvoření podobenství založeného na formálních blízkostech i protikladech. Na logos založená legenda a kulturní systém je pro něj jen paralelou autonomnímu působení samotných forem jako kulturního kódu. Od počátečního videa, na němž aktérka v blízkovýchodním prostředí pomocí znakové řeči těla – Eurythmie neustále opakuje název výstavy, přes na stropě umístěnou abstrahovanou oktogonální „korunu“ vstupující do vztahu s divákem ve chvíli jeho postavení se přímo pod ní a následný oktogonální prostor, v němž jsou prezentovány čtyři scénicky pojaté krajinné výjevy, vede divákova cesta až k pozůstatkům performativního aktu autora, jenž pomocí zvukových vln způsobených smyčcem, vytvořil na kovových destičkách v sypaném materiálu abstraktní pravidelné vzory. Tyto čtyři různorodé složky instalace dohromady skutečně vytvářejí jakousi cestu, složenou z různých podob autorova chápání místa jako dané specifické situace i navrstvení kulturních významů. Místa, které je určováno dějinami i dějiny svým charakterem samo předurčující. Zdánlivě archaické chápání světa je mu zdrojem pro novou možnost aktuálního porozumění mu.
Viktor Čech
komponovaný večer na pomezí vizuálního umění a tance
PACEMAKER / TRIO A – YVONNE RAINER
PACEMAKER / ROZ-HOVORY O TANCI
Tančily : Zdenka Brungot Svíteková a Anna Sedlačková
MYSL JE SVAL jednodenní výstava,
Vystavující : Dominik Gajarský, Juliana Höschlová, Petr Krátký, Jan Pfeiffer, Jana Stanulová, Zuzana Žabková
kurátor: Viktor Čech
Kurátoři projektu: Viktor Čech a Christina Gigliotti
Jednodenní akce prezentující specifický jev vztahu současného tance a vizuálního umění. I když tyto dvě umělecké prostředí žijí každé svým, od druhé oblasti značně odděleným životem, nalezneme v jejich moderní historii i současnosti celou řadu zajímavých vazeb a vzájemného ovlivňování. V českém prostředí možná nejsou natolik zjevné jako v současném světovém uměleckém dění, ale přesto se zde především v poslední době začaly také objevovat. Tento komponovaný program by měl prostřednictvím výstavní prezentace, taneční performance a přednášek naznačit onu síť vzájemných vztahů a současných tvůrčích dotyků.
Nejvýznamnější součásti této akce je provedení nejspíše nejzásadnějšího tanečního díla šedesátých let Tria A od americké choreografky a umělkyně Yvonne Rainer. V nastudování Zdenky Brungot Svítekové a Anny Sedlačkové budeme mít v Praze v rámci jejich projektu Pacemaker, poprvé možnost shlédnout tuto práci, která zosobňuje přelomovou tvorbu okruhu newyorského Judson Dance Theater, jež proměnila podobu novodobého tanečního umění. Současně však tato tvorba výjimečným způsobem propojila svět tance s tehdy nejprogresivnějším výtvarným prostředím, kde nechyběli autoři jako Robert Morris či Robert Rauschenberg.
Druhá část projektu Pacemaker představení Roz-hovory o tanci (autorky konceptu Anna Sedlačková a Anna Caunerová), doplňuje dnes již klasické a přesto v českém prostředí téměř neznámé Trio A v rámci aktuálních pozic současného tance, když překračuje tradiční hranice média směrem k interakci s diváky a k improvizaci.
Vztah mezi oběma obory se dnes stává znovu aktuálním, což dosvědčuje v různých polohách i současná vizuální tvorba vybraná pro jednodenní výstavní prezentaci nazvanou Mysl je sval. Někteří z vystavujících autorů se svými pracemi přímo vědomě vztahují k dílu Yvonne Rainer. Jiní se v rámci své činnosti dostali do pozic, které se její tvorby zajímavým způsobem dotýkají. Na výstavě budou přítomna především videa a performance, tedy média, která mají s tancem společnou práci s pohybem a často také s lidskou tělesností. I díky tomu lze v této tvorbě vycítit alespoň nádech oněch mezioborových přesahů, tak charakteristických pro umění 60. let i pro dílo samotné Yvonne Rainer.
.
,
Každý objíma všechny ostatní – video ve smičce
.
Voda má tvar sklenice a sklenice má tvar vody. Lidé následují vodu. Voda nenásleduje je.
Voda je Sníh. Voda je Mrak. Voda je Louže.
Ve vodě plane měsíc. Tichým vodám můžeme naslouchat.
Voda vytváří proudy, pramínky a kapky. Voda nikdy nedělá čtverce.
Voda je řekou, řekou s pramenem silným a pomalým, se zátočinami a přehradami.
Voda je more. Moře je nehybná vodní plocha, sestávající z rychlých proudů.
Voda teče z bodu A do bodu B, v kruzích.
Voda je vír.
Voda je nejsnázeji rozdělitelná a nejsnázeji spojitelná. Ale ani ve vodě často není jednoduché vidět hloubku.
Ačkoliv má voda 0 kalorií, Coca Cola je hlavně obarvenou a oslazenou vodou.
Zrcadlo vodní hladiny není povrchem, který odráží, nýbrž povrchem, který pohlcuje.
Voda je čistá i když skoro vždy obsahuje i něco jiného než vodu.
Vodou je možno odstranit nečistoty nahromaděné z vnějšku, ale také nečistoty, které vyrážejí z našeho vnitřku. Voda je sprcha i koupel.
Voda je těžká, přesto padá z nebes.
Voda má větší hustotu jako voda než jako led.
V malém množství je průhledná. Jinak je modrá.
Voda je forma, koncept i kontext zároveň.
Do tohoto textu se vsáklo několik myšlenek a vět Jeana Baudrillarda, Gillese Deleuze, Felixe Guatarriho, Villéma Flussera a Wikipedie.
Tento text není návodem ale odrazem.
Sklenice vody nepotřebuje instrukce.
.
kurátor: Michal Novotný
.
Instalace vnznikla společně s Rudolfem Samohejlem / Installation made together with Rudolf Samohejl
V polích / In The Fields – installation
.
.
Österreich und die Tschechische Republik sind durch eine gemeinsame Geschichte verbunden. Besonders im Grenzgebiet spiegelt sich die Entwicklung der Geschichte wieder. Heute, 5 Jahre nach dem Wegfall aller Beschränkungen und der so möglich gewordenen Öffnung, stellt sich die Frage, wie sich dieses Gebiet im Spannungsfeld politischer und kultureller Veränderungen gewandelt hat. Die Ausstellung “Leere Linien-Grenzwelten” setzt sich mit dieser Thematik auseinander und gibt Künstlern von beiden Seiten der ehemaligen Grenze die Möglichkeit, sich den „Leeren Linien“ und dem „Grenzgebiet“ künstlerisch zu nähern.
Künstler aus Österreich und der Tschechischen Republik werden neue Werke vorstellen und sollen so im Kontext zueinander einen aktiven Diskurs eröffnen. Von Skulptur über Projektion, Videoarbeit und Installationen soll das Thema von zahlreichen Seiten beleuchtet werden.
Kuratorin:
Margherita Belcredi
mit
Michaela Schwenter
Jan Pfeiffer
Andreas Heller
Lia Gulua
Pavla Gajdošíková
.
Kulturbrücke Fratres
Fratres 11A-3844 Waldkirchen / Thaya
www.kulturbruecke.com