http://www.projektmetropolis.pl/eng
http://www.kronika.org.pl/en/exhibitions/current-exhibitions/item/807-support-points-jan-pfeiffer
- curator: Stanisław Ruksza
- opening 29th Nov 2014 (Sat) 7 p.m. + Lautbild live
————-
The „Support Points“ project considers the topic of a long term maintenance of ideas, visions and their translation into a visual language of shapes (forms) and signs, it also asks how to know when certain philosophic direction is still vital, up-to-date and beneficial, and when it is just a repetitious effort to keep it alive.
And when, on the contrary, an already confirmed value can be used with new energy and contemporary drive. During his residential stay as part of the Metropoli Project in Upper Silesia Jan Pfeiffer investigated several sources, dealing with the topic of adopting the meanings of symbols, exploring the moment we “grab” a symbol and make it our own. His other topic has been idea maintenance in a sports organization where he was interested in the creation of its own mythology and aesthetics, costumes and flags.
Usedám do lavice, zapasuji se, sedím! Výsostné místo, které je mi určeno jen na vymezený čas, během něhož mohu využívat privilegií svého postavení. Kreslená animace může být vizuální paralelou k časovosti jednotlivých mandátů a rozhodnutí s nimi spojených. Lavice jsou naplňovány v daném volebním období a opět uvolňovány pro nově nastupující. Princip vějíře, který se v animaci objevuje, zde představuje alegorii rozvinutí, rozepnutí, vzepětí a opětovného zmizení. Důležitá je také jeho mechanika – jednotlivé časti se do sebe skládají, zapadají do sebe. V pravoúhlém vymezeném prostoru lavice se vějíř může rozvinout jen zpola, naplní vymezené místo a poté se opět složí, čeká na další rozvinutí.
.
.
.
.
.
.
Foto: Tomáš Souček
photo credit: Etienne Frossard
.
.
.
.
photo credit to: Etienne Frossard
.
photo credit to: Etienne Frossard
.
.
Artists: Nadim Abbas, Erik Benson, BroLab, CPak Studio, Endri Dani, John Duncan, Yael Efrati, The Extrapolation Factory with PS 147, Vibha Galhotra, Darren Goins, Michael Hanna, Meg Kelly, Nicholas Keogh, Alban Muja and Yll Citaku, Aisling O’Beirn, Jan Pfeiffer, Sascha Pohflepp, Gigi Scaria, Irgin Sena, Alice Schivardi, Seher Shah, Todd Shalom (Elastic City), Sasa Tkacenko and Amir Yatziv.
Curated by Marco Antonini in collaboration with: Catalyst Arts, Hila Cohen-Schneiderman, Khoj International Artists’ Association, Eriola Pira and Magdalen Wong.
///
Multiplicity is an international survey of artworks sharing an interest in the politics and poetic potential of contemporary urban environments and exposing the irresistible pull of the similarities—intercultural meeting points, common problems, goals and dreams—around which people converge. Multiplicityfeatures a wide-ranging selection of works exploring culturally and geographically distant urban spaces, curated by Marco Antonini in collaboration with a network of curatorial advisors based in Belfast, Hong Kong, New Delhi, New York, Tel Aviv and Tirana, and presented as a series of four consecutive exhibitions hosted by NURTUREart, Mixed Greens, INVISIBLE-EXPORTS and Union Docs. The works address the myriad public and private rituals of the city, mining its institutional and vernacular histories while re-imagining its formal and functional aspects.
Cities unite by bringing people together; sometimes they divide for exactly the same reason. They are both abstract ideas and physical places, strategically sited to coincide with natural resources or created to materialize pure theory. A city is a place for individualism and exchange, solitude and communal living. Its name can engender ideals, both successful and failed, rising to represent something beyond its own history and present/future tensions and aspirations, a total larger than the sum of its parts.
Cities contain multitudes that, as powerful and creative collective entities, give life to the multiplicity that we have identified as the core value of every urban community. This force induces daily struggles and concerns, dreams as solid as concrete pillars, yet as soft as grey matter: resources as infinite and unresolved as the human mind. Such resources can be either investigated and addressed as a whole or broken down into independent ideas and images, personal concerns and local struggles that, although unique, will necessarily inform each other, presenting macroscopic similarities.
Cities are structured around largely internalized foundational ideals, inviting (or inciting) contrasting notions of what sharing, protection, tolerance, competition, access, visibility, circulation, expansion, convenience, exchange, service, profit and productivity actually mean. These possible readings add up to a global urban vocabulary straddling geographical and political boundaries. In this sense, Multiplicity strives to present images and ideas as different and distinct as the urban contexts that originally inspired them, embodying the internal contradictions and boundless potential of small and large, young and old, meticulously planned and chaotically sprawling cities worldwide.
http://www.ghmp.cz/22-vystavy/intervence_1-jan-pfeiffer–okazala-abstrakce/#
http://www.protisedi.cz/article/vystava-okazala-abstrakce-ukaze-lidskou-metafyzickou-slozku
.
–
.
TRAJEKTORIE
(prosinec, 2012)
V dílech Jana Pfeiffera je čitelné ztvárnění společenské zkušenosti s městským prostorem jako vytěsněné stopy z paměti konkrétních míst (měst, uměleckých děl ad.). Není tolik důležitá materiálová podstata médií, ale spíše rezonance, kterou výsledný záznam vyvolává, podobně jako je tomu na příkladu kreseb nebo animací měst, ve kterých autor ještě nikdy nebyl nebo ani nemohl být.
Lze mluvit již o městech, kam se vracíš kvůli tvorbě nebo necháváš tuto rovinu pohybu náhodě?
Jako nejzajímavější část v rámci pohybu na vzdálená místa vnímám chvíli přípravy před samotnou cestou – předjímání toho, co dané místo přinese a co v něm pravděpodobně zažiji. Poté přichází část, kdy se představy prolínají se skutečností. S tímto principem pracuje animace Předtím, než jsem tam byl (2008). Poté následuje fáze zorientování, obsáhnutí místa, jak je tomu u videa Pozorovatel (2010). Samozřejmě se do již známých měst opětovně vracím, ale první cesta a poznání je většinou nejintenzivnější. Pokud pracuji s místy, která již znám, nemusím se v nich nutně fyzicky pohybovat, vracím se k nim v prostorových vzpomínkách.
Vedle videa či fotografie využíváš hlavně kresbu k zachycení „městské představivosti”. Sleduješ v kresbě jistou návodnost, jak zobrazit sledovaný či městský motiv nebo jde spíše o cestu k automatismu, který v kresbě a animaci hledáš?
Techniku gumované kresby jsem si osvojil především kvůli lehkosti, se kterou může vzniknout a jak přímo může zaznamenat sledované, prožívané téma. Způsob kresby si při animaci zachovává svůj rytmus, nemusí se znovu překreslovat ani měnit papír, kresba vzniká kontinuálně, oživuje ji guma a fotoaparát. V tématech, které jsem vybíral pro animování, jsem hledal prostory a objekty, jež mají jasné obrysy a vyznění. Pracoval jsem především s principem jejich konstrukce a užívání, ať už jsou to lavice v animaciSpoluúčast (2011), kdy procházím podobami parlamentních lavic napříč Evropou, nebo různé formy rozvržení města v animaci Prostorové vize (2010). V posledních animovaných pracích tuto návodnost, o které mluvíš, doplňuji spojeními, která jsou již více nereálná, jako například v animaci Zavřu oči a zvolím(2012), kde se na trůnu, lavici rozvíjí a opět zavírá vějíř.
Důležitou rovinu tvoří podoby vystavení Tvých děl – proměňuješ architekturu a design, který jsi použil ke konkrétním dílům – animacím, fotografiím, objektům?
Instalaci vnímám ve své práci jako nedílnou součást právě díky různým médiím, která používám a která se pokouším slučovat do příběhu funkčních vztahů, spojených chůzí a výstavním prostorem, pro který instalaci pokaždé specificky proměňuji. Samozřejmě některé objevené konstelace zachovám, jako například v instalaci Některé věci unikají (Drdova Gallery, 2012), kde divák nejprve procházel pod železnými oblouky, efemérní architekturou, a až za stěnou viděl proces, jak byly tyče ohnuty starým mužem. Rozvržení a propojení této práce vnímám jako směrodatné vyznění. Zároveň mě těší pokaždé výstavu doplnit či rozvinout na základě specifických charakteristik nového místa. Různé variace rovněž nastávají, pokud mám možnost práce použít vícekrát, jako například na výstavě v galerii Etc. pojmenované po animaci Spoluúčast. Animace, které vznikly v různých obdobích, jsem zde poskládal do jednoho projekčního objektu, jenž z této konstelace vytvořil v podstatě nové dílo.
Rozhovor Martina Mazance s Janem Pfeifferem
