.

Usedám do lavice, zapasuji se, sedím! Výsostné místo, které je mi určeno jen na vymezený čas, během něhož mohu využívat privilegií svého postavení. Kreslená animace může být vizuální paralelou k časovosti jednotlivých mandátů a rozhodnutí s nimi spojených. Lavice jsou naplňovány v daném volebním období a opět uvolňovány pro nově nastupující. Princip vějíře, který se v animaci objevuje, zde představuje alegorii rozvinutí, rozepnutí, vzepětí a opětovného zmizení. Důležitá je také jeho mechanika – jednotlivé časti se do sebe skládají, zapadají do sebe. V pravoúhlém vymezeném prostoru lavice se vějíř může rozvinout jen zpola, naplní vymezené místo a poté se opět složí, čeká na další rozvinutí.

.

.

.

.

Foto: Tomáš Souček