Je vidění něco jako čtení? V jakém smyslu můžeme oba pojmy chápat a jaké jsou jejich hranice? Oba umělci vycházejí z úvah o vizuální gramotnosti, aby je pak aplikovali na způsob, jakým vnímají prostředí jim vlastní – město a městskou kulturní krajinu.

Pavla Gajdošíková popisuje svůj osobní vztah ke konkrétním místům, používá síto vlastní paměti jako prostředek k redukci nepodstatných informací a kresbu jako médium, kterým zaznamenává ona podstatná rezidua. Jan Pfeiffer se zabývá problematikou nánosů paměti historické, kterou je město zatíženo, přesyceno. Čerň má v jeho pojetí mnoho významů: doslovně překrývá, maže, pohlcuje povrch předmětů. Dalo by se říci, že potlačuje vizuální vjem, aby jej popsal.

Oba umělci vlastně používají podobnou metodu jako W.J.T. Mitchell, když popisoval charakteristiku vidění na příkladu chlapce, který je od narození slepý. Zabývají se v první linii jakousi dichotomií. Ať už se jedná o problém čistého vizuálního vjemu a vjemu poskvrněného zkušeností, o vidění a čtení, nebo o klasicky vnímaný rozpor mezi formou a obsahem. Nejvíce dráždivá je pro ně ale myšlenka, že není nutné chápat zmíněné pojmy ve vzájemném protikladu. Jinými slovy: forma je sdělením a obrazy jsou čteny.

Instalace v Galerii Entrance je současným vyústěním dlouhodobé spolupráce obou umělců, kteří jsou studenty doktorského programu na Katedře výtvarné výchovy, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Výstava probíhá v rámci celoročního cyklu výstav Galerie Entrance, který je zaměřen na téma uměleckého doktorátu.

Tereza Severová

Is seeing something like reading? In what sense can we understand both terms and what are their limits? Both artists work on assumptions concerning visual literacy which they apply on their own perceptions of environment around them – the city and urban cultural landscape.
Pavla Gajdošíková describes her personal relationship to specific places and she uses the sieve of her memory as a tool to reduce unimportant information. She uses drawing as a medium that records the residual information that turns out to be significant.
Jan Pfeiffer is interested in visual pollution that gluts the city. Black colour has more meaning in Pfeiffer’s work: it literally covers, erases, absorbs the surface of objects. In other words, it supresses the visual impression to describe it.

Both artists use similar method as W.J.T. Mitchell who described a characteristic of seeing on an example of a boy who was born blind. Whether it is about the problem of pure visual impression or impression stained by experience, or about the language of seeing and reading, or about the traditional conflict between form and content, they focus on a sort of dichotomy. The most irritating idea is that it is not necessary to perceive the mentioned terms as conflicting. The form is the content and the images can thus be read.

The installation in the Entrance Gallery is a result of a long-standing cooperation of these two artists who both currently study in a PhD programme at the Department of Art Education at the Pedagogical Faculty of the Charles University in Prague. The exhibition is part of a year programme of Entrance Gallery which focuses on the theme of studying a PhD degree in Arts.

Tereza Severová