V rámci kontextu historie umění není neznámá inspirace stavem snění, která se může stát umělcovi předlohou, a to při vytrvalém vracení se formou silných vizuálních obrazů. V rámci Freudovy psychoanalýzy a publikace Výkladu snů víme, že při snění dochází k několika fázím ponoru do vlastního podvědomí. Změna stavu je předsíní, do které vkráčíme, abychom se ponořili do hluboké kontemplace, která je pak zakončena pomalou duševní hygienou, kterou provádíme každou noc.

Výstavní projekt Jana Pfeiffera zpracovává téma snu, který zde byl podpořen galerijními prostory bývalých městských lázní. Tedy minulou přítomností vodní hladiny a možností fyzické i mentální hygieny. Návštěvníci jsou zde vtaženi hned při vstupu, kdy jsou konfrontováni s modelem snu, který je vizuálně propleten kresebnou linií na jeho bílém povrchu. Změna stavu vědomí je zde demonstrována čekárnou, kdy pomalu ale jistě přestáváme rozeznávat, co je fikce a realita. Další kóje nás vtahují do stavu hlubokého snění a pomyslně si užíváme koupele, kontemplace a relaxace. Ocitáme se, co každou chvíli nad hladinou a pod hladinou, plaveme. Cítíme chvění vodní hladiny a najedou si uvědomujeme absurdnost celé situace, protože v reálu procházíme galerijním prostorem. V úzkém průhledu se nám naskytne ubíhající pohled do renesanční zahrady s palácem kdesi mezi stromy. Nepatřičně jsou zde rozmístěny skříně, ze kterých v pravidelných rytmech vystupuje veselá společnost. Mezi akcemi je v zahradě klid, občas se ozve tiše páv. Zahrada zachycuje eden, krajinu iluze a bezpečí. Bůh je zde přítomen jako obraz světa, eden nám připomínají lidské figury a odkaz na palác šlechticů pak sociální entitu. Veškeré odklonění od reality je zde povoleno a samotné asociace jsou jen na divákovi.

Kurátorka: Lenka Sýkorová

Oblastní galerie Liberec / 20. 9. 2019 – 5. 1. 2020

Foto instalace: Markéta Bendová

Jan Pfeiffer’s exhibition works with the theme of a dream that is amplified by the gallery premises – the former municipal spa, i.e. by the back-then presence of water and the possi- bility to perform physical and mental hygiene. The visitors are drawn in as soon as they enter and are confronted with the model of a dream that is visually interlaced with a drawing line on its white surface. A change of the state of consciousness is demonstrated with a waiting room where we slowly but surely stop distinguishing fiction from reality. Other cubicles draw us into a state of deep dreaming and we enjoy an imaginary bath, contemplate and relax. We keep finding ourselves above and below the water’s surface, we are swimming. We feel the vibration of the water’s surface and suddenly we realize the absurdity of the whole situation because

in reality we are going through the gallery. In the narrow through-view, we can see a moving view of a Renaissance garden with a palace somewhere among the trees. There are misplaced wardrobes from which joyful people come out in regular intervals. The garden is quiet between actions, all we can hear once in a while is the soft sound of a peacock. The garden represents Eden, a landscape of illusion and safety. God is present here as the image of the world; human figures represent Eden and the palace represents the social entity. Here, any deviation from reality is allowed, and associations themselves are up to the viewers.