Galerie NoD
DIVOCe!
Kolektiv autorů
Koncepce: Pavel Kubesa
8. 4. 2020 – ??. ??. ????
—
Archiv, mapa a model: možnosti umění v karanténě
Příchod pandemie COVID-19 proměnil (dočasně či trvale) povahu globální situace, stanovil nová nejistá území a překreslil hranice – ať už geografické, geopolitické či sociální, také však i hranice zkušenostní. Transformovaná perspektiva reorganizovala každodenní život v celé šíři horizontu civilizace 21. století. Nesčetné množství reakcí, vizí a iniciativ vyprofilovalo společnost jako členitý terén – někdy lucidně prohlédnutelný, občas zas obskurně temný –, který danou „krizi“ překlenuje různými, ať už vespolnými, či soukromými, strategiemi. Mimo rámec lidskoprávní – nároku na život a zdraví –, jednotícím jmenovatelem často rozličných návodů, postojů a praxí vypořádávání se s pandemickým kontextem se stává snaha vyhnout se jakkoli pojímané stagnaci. Stagnace industriální, ekonomická, intelektuální či spirituální je totiž zapovězeným řečištěm v obraze budoucnosti „Světa COVID-19“.
Projekt DIVOCe! je tak reakcí na eventuální stagnaci umělecké produkce a prezentace v institucionálním smyslu. Otevřený kurátorský koncept, vycházející z principu skupinového, „zřetězeného“ kurátorování, testuje jak adaptabilitu klasického formátu umělecké výstavy v novém společenském režimu, tak i schopnost umělecké scény nově nastavenou sadu limitů a podmínek absorbovat do systému uměleckého jazyka. Proměnu „pravidel hry“ proto chápeme jako příležitost znovu prozkoumat roli umělecké tvorby a praxe coby archivu, mapy a modelu zároveň.
(Pavel Kubesa)
Koláže pro video vznikly deníkovou formou v prvních dnech Pandemie. Hlavní dojem z nastalé doby byl potřeba transformace na všech frontách – zažitých postupů, jak venku tak uvnitř, ve společnosti i v rodině. Vzniklé koláže jsou propojeny z hlasem a tváří starého muže – krejčího. Návod jak si ušít nový padnoucí oblek pro novou dobu.
recenze:
https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/umeni-koronavirus-retezova-reakce-galere-nod-u.A200427_114113_vytvarne-umeni_kiz
Něco víme, něco hledáme
https://www.umprum.cz/web/cs/galerie-207/jan-pfeiffer-neco-vime-neco-hledame-9524
Vernisáž výstavy v úterý 10. 3. 2020 v Galerii 207, Ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM, od 17:30
Prezentace autora, komentovaná prohlídka a ukončení výstavy v úterý 17. 3. 2020 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy od 11. do 17. 3. 2020
Na druhé výstavě Galerie 207 v letním semestru akademického roku 2019/ 2020 se nám představí Jan Pfeiffer, který se etabloval jako umělec pracující s rozlišnými formáty vytváření komplexních znakových situací, které tematizují různé významové kontexty.
Jan Pfeiffer se etabloval jako umělec pracující s rozlišnými formáty vytváření komplexních znakových situací, které tematizují různé významové kontexty. Jeho práce jsou naplněny historickými, mytologickými, náboženskými či kulturními konotacemi jak konkrétních či imaginárních míst, tak ryze abstraktních, až antropologických a archetypálních motivů. Pfeifferovo vizuální tvarosloví rozpracovává významotvorné možnosti sad základních geometrických tvarů a rozvíjí je směrem k jejich širšímu interpretačnímu potenciálu a dramatizaci symbolických narativů. Společným jmenovatelem Pfeifferových prací je určitá sdílená, charakteristická nálada, zvnějšněná osobní citlivost, která determinuje povahu a jazyk zpracování jednotlivých témat. Pfeifferovy příběhy tak navozují pocit jakoby jemného a zároveň pevného stisku ruky, doteku hraničícího s pohlazením a hnětením (sochařské či divácké) hmoty zároveň.
Pavel Kubesa
Ostatky / Carneval / Tereza Štětinová & Karolína Rossi
– architektura výstavy
“Co zůstává za maskou. Co zůstává bez masky. To co zbyde, je živé, či mrtvé? Je maska smrt, nebo život?”
Společný výstavní projekt Ostatky dvojice českých umělkyň se věnuje fenoménu “masky” a s ní spojeným mytologiím, mysticismu a víře, ale i otázkám hlubinné psychologie. Vzdáleně odkazuje na probíhající období masopustu v časech chladného února. Autorky zkoumají dichotomii masky a přirozeného já, vztah masky a sociálně konstruované normality. „Mnohem více nás zajímá intuitivní uchopení vzpomínek z dětství, z období, kdy pro nás maska v lidových rituálech a tradicích nebyla zcela rozklíčovatelnou a my nebyli schopni zcela pochopit, že pod maskou se skrývá bytost, kterou známe. Maska pro nás není jen fantaskním převlekem, ale make-upem každodennosti, každodenní koláží mentálního nastavení.”
Pavel Kubesa
ideové kresby instalace
Výstava se koná u příležitosti třiceti let od sametové revoluce. Inspiruje se stratigrafií půdních vrstev při archeologických průzkumech, kdy v sedimentech odkrytých při vykopávkách můžeme nalézt dočasně skryté a do té doby zakonzervované nálezy různého typu, které mohou poučeným jedincům sdělit řadu – někdy velmi překvapivých – informací o dávné či docela nedávné historii a lidech, kteří ji tvořili.
13. 11. – 13. 12. 2019
Vernisáž: středa 13.11. v 17:00
Kurátorka: Hana Vorlová
Grafické řešení: Helena Hankeová
Technická podpora: Ivo Sumec
GAFU
Českobratrská 16, Budova B Ostravské univerzity, Ostrava
Jiří David
Petr Dub
Matěj Frank
Martin Froulík
Kurt Gebauer
Julia Gryboś & Barbora Zentková
Vladimír Havlík
I Love 69 Popgejů
Michal Kalhous
Deana Kolenčíková
Lukáš Kováčik
Lucie Králíková
Kristýna Krutilová
Martin Kubica
Max Lysáček
Pavla Malinová
Šárka Mikesková
Barbora Mikudová
Josef Mladějovský
Filip Nádvorník
Libor Novotný
Eliška Perglerová
Jan Pfeiffer
Hana Puchová
Michaela Rožnovská
Martina Strakošová
Jiří Surůvka
Petr Švolba
Hana Vorlová
Vernisáž: 11. júl 2019
od 18:00 do 20:00 hod.
1. poschodie KHB
Okazalá abstrakce 2014: dílo prezentované na výstavě
Odkaz na stránky výstavy: http://en.ghmp.cz/sounds-codes-images-audio-experimentation-in-the-visual-arts/
inslatace v GHMP
snímek z videa: Symetrie asymetrie revoluce – 2019
Hudba: Ian Mykiska
Městská knihovna, 2. patro GHMP
od: 30. 4. 2019 / do: 29. 9. 2019
Překvapivé podobnosti, paralely i paradoxy převratných událostí Portugalska a Československa. Hranice demokratického kontinentu i hranice epochy – karafiátová a sametová revoluce jako první a poslední z „třetí vlny“ světových revolucí a jejich odraz ve výtvarném umění.
Kurátorský projekt Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu představuje první souhrnnou přehlídku portugalského vizuálního umění v Čechách i na Slovensku v historicko-politickém dialogu s československými umělci. Společným východiskem je rok 1968, doba pražského jara v Československu a v Lisabonu jara Marcela Caetana. Tento rok představoval první záchvěv nadějí v konec stávajících nedemokratických režimů. Nadějí, které v Československu zmařila sovětská okupace a v Portugalsku pokračování koloniální války. Roky 1974 a 1989, data pokojných revolucí, poté přinesly oběma státům svobodu. Karafiátová revoluce se odehrála 25. dubna 1974 a sametová revoluce v Československu 17. listopadu 1989.
Výstava uvádí díla československých a portugalských umělců, osobností a legend, jež reagovaly na totalitní režimy a měly zásadní vliv na formování současného umění obou zemí. Patří mezi ně zejména Adriena Šimotová, Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Květa a Jitka Válovy, Jiří Kovanda, Petr Štembera, Karel Miler, Jan Mlčoch, Milan Knížák, Václav Havel, Jiří Kolář, Július Koller, Ľubomír Ďurček, Mária Bartuszová, Jana Želibská a mnozí další. Do kontextu s nimi jsou zahrnuti jejich portugalští vrstevníci Helena Almeida, Lourdes Castro, Ana Vieira, Ana Hatherly, Fernando Calhau, Manuel Alvess, António Barros, Silvestre Pestana, Alberto Carneiro, Ernesto de Sousa, Álvaro Lapa a José de Guimarães a jiní. Ke slovu se dostává také mladší generace reflektující téma obou totalitních režimů a revoluce: Zbyněk Baladrán, Jan Pfeiffer, Filipe Marques, Carla Filipe nebo česko-portugalská umělkyně Ana de Almeida.
Kromě uměleckých děl prezentuje výstava rozsáhlé rešerše České televize, Rádio e Televisão de Portugal, Knihovny Václava Havla a Fundacão Soares. Zároveň poprvé u nás dává nahlédnout do soukromých archivů portugalských studentů. Právě oni jako první zahraniční delegace přijeli podpořit naši demokratizaci. Padesát tisíc růží, které rozdali na Národní třídě, se stalo symbolem solidarity a svobody.
