“Project Metropolis” is the largest yet exhibition of contemporary art to set out to create an up-to-date image of Upper Silesia and the Dąbrowa Basin. The exhibition is the corollary of a three-year project involving an international discourse of visual and sound artists as well as theoreticians who treat visual arts as a tool of cognition rather than one that implements a pre-conceived thesis or idea.
The programme “Project Metropolis” was based on artistic residencies in the region of Upper Silesia and the Dąbrowa Basin and on actions relying on the activities of local residents. Throughout the process of creating the works an emphasis was placed on working with the local community and on promoting contemporary art where it had not penetrated before and where there were no art institutions. The fruit of the project was dozens of new art works by international artists from diverse artistic communities.
The exhibition reveals parallel and distinct cities within cities, regions within regions that exist side by side. For do we really know our region, our city, our regions within regions? Do they have a single image, or are there many? Perhaps, there is a host of overlapping images that blend together: those we wish were true and those that we wish were not, those that stem from tradition and those that clearly defy it. Project Metropolis takes into account manifold perspectives: social, economic, historic, cultural and political. It creates a new iconography for Silesia, which meets today’s transformations and contemporary challenges.
The issues raised by the artists include: individual memory, the relativity of history and borders, archival work, the effects of the Polish transformation and the glories and pitfalls of modernisation, the presence of national minorities, language, economic exclusion, transformations of the labour market and landscape, diverse concepts of the region’s future, social participation and the re-writing of art history. The exhibition design by Łukasz Błażejewski is a work that lends organic coherence to the exhibition, binding together artists’ individual, autonomous statements. The eponymous terms ‘Metropolis’ and ‘Project’ refer to the futuristic concept of the region as a single organism. Simultaneously, the territory of the execution of the works has been approached as a glocalist activity matrix, capable of providing universal interpretations of the problems of contemporary world, no matter in what region.
Stanisław Ruksza, curator of the exhibition
http://www.muzeumslaskie.pl/projekt-metropolis–wystawa-finalowa.php
Instalace video / installation of video – Opěrné body/ Support Points / 2014
.
……..
JAN PFEIFFER / MASTABY A SKLÁDKY
Ľudská povaha vedie k hľadaniu istôt, vecí, o ktoré sa môžeme oprieť, začína svoju reč. Jemná i strohá, láskavá i odťažitá, silná i zraniteľná, stála. Cudzia i dôverne známa, po stáročia nehybná. Otvára vzťah k človeku, ktorým sama túži byť, ktorým sama je, pod ktorého rukami sa zrodila. Samotná vystupujúc pred prázdnym javiskom, objímajúc pocit ľudskosti. Hovoriac k všetkým, hovoriac k nikomu. V nej sa stretáva to, čo bolo s tým, čo bude, v čistom teraz. Ona je rozpohybovaná minulosť, ona je história berúca i dávajúca dych. Ona, vo svetle reflektora plynie, presýpa sa. Ona. Čosi, čo sa snažíme privolať z hlbín podvedomia. Niečo, čo nás prenasleduje, i keď presne nevieme prečo. Letmý dotyk človečenstva v momente seba samého. Jej hlas nám vraví: daj si pozor kam stúpaš, ale neboj sa vykročiť.
Ideológie mocností teraz ponechávame bokom. Konzervovaná sila uplynulých momentov. Vieme sa vrátiť do chvíle, kedy bolo gesto len pohybom, história iba rečou, symbol obrazom, monument tušeným tvarom? Splývajúce siluety je ťažké rozoznať, ak nevieme, ako sa na ne dívať. Pripomínanie opojných momentov, zásadných predelov. Čistota rezu na hrane pamäte. Plnosť okamihu, v ktorom zvrchu nahliadame spiaceho, nevediac či ho prebudiť, či nechať spať.
Nie je potrebné odmietať hrdinstvo, je len pôvabné ho ohľadávať a skúmať. Rytier meniaci sa pod vplyvom dotyku, pohyb zvnútra k sebe samému. Aj drobná zmena otáča vektor pohybu! Aj drobná zmena pohne základmi, prenesie horu, s hrmotom zatvorí dvere, aby v zápätí otvorila iné. Hrdinstvo, ten mantinel veľkosti – len zavrieť oči a vsiaknuť sa doňho, chodiť okolo neho, našľapovať po špickách, vytvoriť si z neho pevný obal či rozpustiť ho v úprimnej ľudskosti. Zotrvať v hrdinstve i keď už sme oslabli, ach ako romanticky to znie, keď bojové pole zostalo za nami.
Možno existuje čosi ako spodná vlna. Možno s výdychom vypustíme to najvnútornejšie do priestoru života. Možno s nádychom narastieme o to, čo nás míňa. Predpoklady vecí, ktoré si vyberáme a túžba po tom, aby boli také, aké ich chceme. Prestúpiť z nohy na nohu zmení náš balans, nové ťažisko nás otvorí inému sklonu. Postoj tela oproti iným telám nám dá pocítiť, že my predsa len nie je tak ďaleko.
.
Když Martin Luther v roce 1522 přeložil bibli do němčiny tvrdil, že tak učinil proto “aby i ten poslední německý sedlák mohl číst bibli jako já.” Přes Lutherovy nepochybné překladatelské kvality a perfektní znalost původního textu se tak nestalo a němečtí sedláci bibli stejným způsobem jako Luther nečetli. Jejich interpretace byla zásadně odlišná. Následovaly dva roky německých selských válek, ve kterých stál Luther pevně na straně protireformace. Sto tisíc rolníků bylo zabito.
Dnešní pohled na protestantismus většinou příliš nezdůrazňuje, že zaútočil na důležitý pilíř katolické víry a to pojem tajemství. To, že vlastnictví bible znamenalo po celý středověk bezprostřední riziko upálení z našeho pohledu vidíme jako útlak a cenzuru. Neuvědomuje si však, že pozitivní hodnocení pojmů jako je “transparentnost” nebo “odhalení” je také výsledkem určitého myšlenkového systému. Pro středověkého člověka nebylo nijak překvapivé, že víru “osvětlit” nelze, aby byla už z definice “vírou” její předmět a zákonitosti musely bezpodmínečně zůstat skryty.
Friedrich Nietzche napsal, že “celkové rozšíření atheismu vysvobodí lidstvo z pocitu zadluženosti.” Zdá se, že měl pravdu. Vděčnost za život a svět jako dar totiž z Evropské kultury zmizela. Dále nám však již nezbylo než důvěřovat. Svět který má náš osud v rukou totiž již nikdo neřídí a jeho zákonitostem rozumíme ještě mnohem méně než kdykoliv předtím. Mohli jsme však vlastně vůbec někdy věřit tomu, že jednou odhalíme vše?
Podle Mircey Eliade sakrální z našeho života nevymizelo, jen se přesunulo do oblasti nevědomého, kde jako nostalgie a puzení přežívá nadále.
Instalace Jana Pfeiffera by mohla byt zároveň hrobkou i svatyní. Prostorem kde vládne ticho a tma, kde absence světla a vyřčeného dává prostor spiritualitě a mystériu. Pfeiffer využívá archetypalitu tvarů oblouku a stupňované linie. Arkáda, schody ani brána však nikam nevedou, jako fragmenty odkazují k neviděnému jeho absencí. Harmonii čistých bílých tvarů a forem narušuje přítomnost spícího. Ten se k nám jako postavy navždy právě probuzených z Pompejí vztahuje s určitou naléhavostí. I on je vsak fragmentem – archetypem těla obracejícího k nám svou tvář. Formy, které užívá Jan Pfeiffer jsou symbolicky pregnantní, jsou zároveň obrazem a prezentovanou zkušeností.
Je nepochybné, že formy určitým způsobem naši zkušenost strukturují, otázkou však zůstavá jestli tato zkušenost pochází přímo z těchto forem či zda-li formy a následné scénáře s námi tvoří jakousi symbiotickou jednotu.
Michal Novotný
http://www.futuraproject.cz/futura/vystavy/2014/jan-pfeiffer-skryta-sila/
.
http://www.projektmetropolis.pl/eng
http://www.kronika.org.pl/en/exhibitions/current-exhibitions/item/807-support-points-jan-pfeiffer
- curator: Stanisław Ruksza
- opening 29th Nov 2014 (Sat) 7 p.m. + Lautbild live
————-
The „Support Points“ project considers the topic of a long term maintenance of ideas, visions and their translation into a visual language of shapes (forms) and signs, it also asks how to know when certain philosophic direction is still vital, up-to-date and beneficial, and when it is just a repetitious effort to keep it alive.
And when, on the contrary, an already confirmed value can be used with new energy and contemporary drive. During his residential stay as part of the Metropoli Project in Upper Silesia Jan Pfeiffer investigated several sources, dealing with the topic of adopting the meanings of symbols, exploring the moment we “grab” a symbol and make it our own. His other topic has been idea maintenance in a sports organization where he was interested in the creation of its own mythology and aesthetics, costumes and flags.
Usedám do lavice, zapasuji se, sedím! Výsostné místo, které je mi určeno jen na vymezený čas, během něhož mohu využívat privilegií svého postavení. Kreslená animace může být vizuální paralelou k časovosti jednotlivých mandátů a rozhodnutí s nimi spojených. Lavice jsou naplňovány v daném volebním období a opět uvolňovány pro nově nastupující. Princip vějíře, který se v animaci objevuje, zde představuje alegorii rozvinutí, rozepnutí, vzepětí a opětovného zmizení. Důležitá je také jeho mechanika – jednotlivé časti se do sebe skládají, zapadají do sebe. V pravoúhlém vymezeném prostoru lavice se vějíř může rozvinout jen zpola, naplní vymezené místo a poté se opět složí, čeká na další rozvinutí.
.
.
.
.
.
.
Foto: Tomáš Souček
photo credit: Etienne Frossard
.
.
.
.
photo credit to: Etienne Frossard
.
photo credit to: Etienne Frossard
.
.
Artists: Nadim Abbas, Erik Benson, BroLab, CPak Studio, Endri Dani, John Duncan, Yael Efrati, The Extrapolation Factory with PS 147, Vibha Galhotra, Darren Goins, Michael Hanna, Meg Kelly, Nicholas Keogh, Alban Muja and Yll Citaku, Aisling O’Beirn, Jan Pfeiffer, Sascha Pohflepp, Gigi Scaria, Irgin Sena, Alice Schivardi, Seher Shah, Todd Shalom (Elastic City), Sasa Tkacenko and Amir Yatziv.
Curated by Marco Antonini in collaboration with: Catalyst Arts, Hila Cohen-Schneiderman, Khoj International Artists’ Association, Eriola Pira and Magdalen Wong.
///
Multiplicity is an international survey of artworks sharing an interest in the politics and poetic potential of contemporary urban environments and exposing the irresistible pull of the similarities—intercultural meeting points, common problems, goals and dreams—around which people converge. Multiplicityfeatures a wide-ranging selection of works exploring culturally and geographically distant urban spaces, curated by Marco Antonini in collaboration with a network of curatorial advisors based in Belfast, Hong Kong, New Delhi, New York, Tel Aviv and Tirana, and presented as a series of four consecutive exhibitions hosted by NURTUREart, Mixed Greens, INVISIBLE-EXPORTS and Union Docs. The works address the myriad public and private rituals of the city, mining its institutional and vernacular histories while re-imagining its formal and functional aspects.
Cities unite by bringing people together; sometimes they divide for exactly the same reason. They are both abstract ideas and physical places, strategically sited to coincide with natural resources or created to materialize pure theory. A city is a place for individualism and exchange, solitude and communal living. Its name can engender ideals, both successful and failed, rising to represent something beyond its own history and present/future tensions and aspirations, a total larger than the sum of its parts.
Cities contain multitudes that, as powerful and creative collective entities, give life to the multiplicity that we have identified as the core value of every urban community. This force induces daily struggles and concerns, dreams as solid as concrete pillars, yet as soft as grey matter: resources as infinite and unresolved as the human mind. Such resources can be either investigated and addressed as a whole or broken down into independent ideas and images, personal concerns and local struggles that, although unique, will necessarily inform each other, presenting macroscopic similarities.
Cities are structured around largely internalized foundational ideals, inviting (or inciting) contrasting notions of what sharing, protection, tolerance, competition, access, visibility, circulation, expansion, convenience, exchange, service, profit and productivity actually mean. These possible readings add up to a global urban vocabulary straddling geographical and political boundaries. In this sense, Multiplicity strives to present images and ideas as different and distinct as the urban contexts that originally inspired them, embodying the internal contradictions and boundless potential of small and large, young and old, meticulously planned and chaotically sprawling cities worldwide.