„Aby to někam vedlo…“, věta, kterou říkáme a slýcháme docela často. Nejčastěji jako metaforu související s našimi životy, kariérami, snahami něco vybudovat, dát něčemu smysl. Již méně frekventovaně pak tuto větu používáme doslovně, tedy ve smyslu fyzického pohybu. Jan Pfeiffer nám ve své instalaci pro Desku nazvanou Aby to někam vedlo nabízí možnost zamyslet se nad vlastním směřováním, ať již v doslovném či přeneseném smyslu slova. Jeho dveře, brána či portál připomínající architekturu mastab v tom doslovném smyslu slova nikam nevedou. Navíc uzavírají a znemožňují vstup do budovy bývalých veřejných toalet, jejichž novou fasádu tvoří právě galerie Deska, takže fungují zcela opačně, než je řečeno v názvu díla. Umělecká realizace tak vytváří působivý vizuální oxymóron.

Pro autora to není první realizace tohoto druhu – v roce 2014 vytvořil z pozůstatků polystyrenu Falešné dveře (Fake door) ve shořelé továrně v Bytomi v Polsku, stejný prvek použil i jinde (výstava Opěrné body, Skrytá síla). V Ústí nad Labem tento archetypální tvar charakteristický pro egyptskou záhrobní architekturu přizpůsobuje specifičnosti Desky a současně barevností i rozměrem realizace reaguje na okolní domy, na ony skutečné dveře, sloužící jako průchod zevnitř ven, odněkud někam. Tímto nenápadným odkazem umožňuje srovnání skutečného / fyzického a abstraktního / metaforického, a současně nechává na úsudku diváka, jaké z dveří si pro své směřování nebo uvažování o něm vybere on sám.

Vendula Fremlová (za spolek Obraz doby)